( František Soukup )
1. Když se soumrak sklání, tam za naší strání,
hvězdičky bílé zahoří tmou.
Konvalinek vůně, kolem lesní tůně,
vzduchem se šíří nocí tmavou.
Ref.:
Když bílé konvalinky kvetou,
svou vůní omámí nás,
pak láskou hlavy se nám spletou
a zdá se, že je svět plný krás.
Když rudý západ v dáli hoří,
kraj se v soumrak ponoří, květy hovoří.
Až bílé konvalinky vzkvetou,
já přijdu s kytičkou za tebou.
2. Když se večer stmívá, nejkrásněji bývá,
v kvetoucím háji pod hvězdami.
Srdce touhu skrývá, o lásce si zpívá,
nocí když bloudím vzpomínkami.
Ref.:
Když bílé konvalinky kvetou, …